Sexualita je atomová energie lidské duše a mezilidských vztahů

27.04.2020

Sexualita je atomová energie lidské duše a mezilidských vztahů

– Alespoň to tvrdí Marek Macák, klinický psycholog, terapeut a zakladatel Asociace pro dialog křesťanství a psychologie ve své předmluvě ke knize Debry Hirsch Svatý sex, kterou pro vás právě vydáváme.

Fotografie: Viktor Jelinek, https://visual-narrative.com/

Svatý sex je kniha, kterou bych nejraději napsal sám. V oblastech, kterým jakž takž rozumím, bývám velmi kritický čtenář a jen málokdy se mi stane, že bych měl zas a znovu chuť nadšeně vykřiknout: „Ano, přesně tak!“ U textu Debry Hirsch se mi to stalo.

Za patnáct let své služby na poli křesťanské víry a sexuality jsem zjistil, jak podstatné je budovat v církvi klima, ve kterém je tolik lásky, že v ní je možné říkat pravdu, a přitom se nebát. Sexualita je velké požehnání, je však také místem našich nejhlubších zranění, obav a studu a našich nejpalčivějších otázek. Nějak s ní zápasíme a jsou to právě výzvy v sexuální oblasti, ve kterých je Bůh připraven potkat nás na opravdu hluboké rovině a dovést nás k živé vodě, byť tato cesta často vypadá jinak, než si ji zprvu představujeme. Sex je svatý a sexualita je atomová energie lidské duše a mezilidských vztahů. Když se nevykoupená sexualita stane naším pánem, upadneme do nejhorších otroctví. Když o ní odmítneme mluvit, anebo když o ní nebudeme mluvit pravdivě, může nás zničit. Když ji však přineseme do světla Boží vykupující lásky zprostředkované opravdovým společenstvím Kristova těla, stane se sexualita a výzvy s ní spojené prostorem hlubokého poznání Boha, sebe sama i druhých – místem svaté frustrace i prostředkem pronikání do hlubin tajemství Božího srdce i srdcí našich bližních.

To se nám ale příliš nedaří. Teolog Stanley Hauerwas říká, že hlavním úkolem církve je být církví. A Debra Hirsch nám zde ukazuje, jak to může vypadat, pokud budeme skutečně o něco víc církví, která nese Kristův odkaz a která se sexu(ality) neštítí, přestože jde o oblast, ve které zápasíme víc, než jsme ochotni přiznat. Jako křesťané si dlužíme svoje zápasy. Pouze pokud je budeme sdílet, budeme společenstvím, kde je prostor pro realitu. A Bůh nás může potkat jenom tam – v realitě našich životů.  

Při své službě mluvívám s lidmi (většinou věřícími), kteří v oblasti sexuality zápasí natolik, že překonali stud a vyhledali pomoc. Když se jich zeptám, zda o svých potížích někdy mluvili s někým ze svého společenství věřících, obvykle zjistím, že jsou přesvědčeni, že jsou jediní, komu se něco takového děje. Často přitom sám vím o mnoha dalších lidech ve stejných církvích anebo společenstvích, kteří čelí nebo v minulosti čelili stejným výzvám a mají mnoho zkušeností, které by stálo za to sdílet. Už jenom proto, aby další podobně zápasící nežili s dojmem, že jsou „ti špatní“. Musíme se přestat tvářit, že jsme-li „dobří křesťané“, takovéto věci se nám nemůžou dít. A pokud Kristus přišel za těmi, kteří potřebují lékaře, není to nakonec dobrá zpráva, když si uvědomujeme, že jsme i v této sféře nějak „nemocní“? V pozoruhodné logice evangelia není dobrou zprávou, když máme dojem, že jsme „v pořádku“. A to platí i o naší sexualitě. 

Tato kniha je neobyčejným kristovským poselstvím do dnešní polarizované doby. Sexualitu pořád vnímáme jako ožehavé téma a není snadné o ní mluvit, aniž bychom sklouzávali do zjednodušování, bezbřehé relativizace, anebo do úliteb bohům kulturních válek, které tak snadno odvedou pozornost od skutečného následování Kristovy cesty. Debra Hirsch se těchto výzev nebojí. Snad i proto, že mnohým z nich čelila ve svém vlastním životě. Naučila se přitom v Ježíšově stylu neředit ani pravdu, ani lásku, ale být aktivně přítomná v životech lidí, kteří zápasí jak se svojí vlastní sexualitou, tak s tím, jak na jejich zápasy reaguje okolí.

Při čtení Svatého sexu jsem se nemohl zbavit dojmu, že kniha v lidech nejspíš vybudí stejnou odezvu, jakou vzbuzuje každé poselství opravdu věrné Kristovu duchu. Řadu lidí možná znejistí, jiní budou pobouřeni její přímostí a neochotou držet se povrchní slušnosti víry zredukované na hesla. Neuspokojí lidi nalevo ani napravo. Avšak ti, kteří vědí, že i oni „potřebují lékaře“, v ní najdou dobrou zprávu, jakou slyšeli lidé, pro které bylo setkání s Ježíšem veskrze pozitivní zkušeností. Setkají se zde s milosrdenstvím, s trpělivým zájmem, s pravdivým pojmenováním věcí i s ochotou jít společně dál složitostí života. 

V knize se dočteme také mnoho o hříchu a o tom, že jsme hříšné bytosti. Debra Hirsch však dobře čte Písmo a ví, že hřích není ani prvním, ani posledním slovem na téma „člověk“ nebo na téma „sex“. Definuje nás první realita, totiž že jsme nositeli Božího obrazu. Autorka nás učí s touto skutečností prakticky počítat, když čelíme nalomené sexualitě svých bližních anebo sebe sama. Učí nás vidět Boží obraz v pokřiveném světě, a tak se otevírat živé naději vykoupení, které Bůh vepsal do našich životů, včetně naší sexuality. Pokud vám to zní jako fráze, tato kniha ukazuje, jak takový postoj vypadá, když jej vpustíme do reality.

Značná část textu je věnovaná otázce homosexuality. V tomto ohledu jsem za Svatý sex obzvláště vděčný, protože skvěle doplňuje a vyvažuje jednodušší, ale realitě vzdálené způsoby, kterými tuto otázku pojímá řada publikací napravo nalevo. Příliš často se mi stává, že s nějakou knihou o homosexualitě teologicky víceméně souhlasím, ale velmi mě znepokojuje způsob a postoj, se kterým je dané poselství komunikované. „Jak“ je ovšem v Božím království stejně důležité jako „co“. A jsem rád, že se Debře Hirsch povedlo neztratit ze zřetele ani jednu stránku věci. Nedělá jakousi klinickou, anebo abstraktně teologickou odtažitou analýzu otázky sexuální orientace. Ani nediktuje seznam bodů, kterých se máme držet. Po vzoru Písma ukazuje a sdílí Krista uprostřed ušmudlaných lidských životů. Odhaluje svoji vlastní zkušenost s lesbickým vztahem i to, jak se stalo, že nakonec zakotvila v manželství s mužem. Díky letité práci s dalšími homosexuálními lidmi a díky své neochotě věci zjednodušovat však z vlastního příběhu vzácně nedělá univerzální vzor. Namísto toho ukazuje, jak různě může vypadat, když homosexuální křesťané hledají svou cestu, a přitom nerezignují na úsilí o svatost a integritu před Bohem. A nejen to. Debra Hirsch také promýšlí, jak by to mohlo vypadat, kdybychom jako křesťané přistupovali k homosexuálním lidem kolem nás i mezi námi se skutečně evangelijním postojem, který nikoho neredukuje na pouhého adresáta našeho zvěstování, ale přibližuje se mu uprostřed jeho vlastního života po způsobu samotného Krista. Tím se ukazuje, že naše snaha správně reagovat na sexualitu lidí v našem okolí je ve skutečnosti Boží otázkou položenou každému z nás. Svatý sex je kniha „o nás“, ne „o nich“.  

V české církvi je takové sdělení velmi relevantní. Už celé roky při přednáškách o homosexualitě potkávám křesťany, kteří mají dojem, že mluvíme o nějakých cizích lidech, případně o nějakém odlišném druhu bytostí. A přitom ve stejných společenstvích téměř vždy osobně znám křesťany, kteří řeší otázku homosexuality ve vlastním životě a kteří už dlouho touží po nějaké smysluplné a bezpečné odezvě. Touží svoje otázky řešit bez toho, aby se museli stydět nebo toto téma izolovat od společenství, ve kterém jsou doma a do kterého patří. Anebo na to už rezignovali a svoje skutečné zápasy řeší někde jinde. Dlouhá léta poslouchám příběhy mladých lidí, kteří ještě v průběhu puberty odešli do vnitřního exilu a museli odpovědi na otázky kolem své orientace řešit mimo bezpečné společenství křesťanů, protože měli dojem (žel často správný), že pouhé pojmenování toho, co se v jejich životech děje, je postaví do pozice, ve které se nikdo ocitnout nechceme. Škatulkování, domýšlení si, pomluvy, zjednodušování nebo ostrakizace žel dodnes nejsou v řadě církví výjimkou. Izolace a osamělost, kterou taková situace vyvolává, je největší příležitostí ke hříchu, k nezralému řešení sexuálních otázek, ale také k rozvoji sebenenávisti a studu, což pro rodiny a společenství, které si říkají „křesťanské“, rozhodně není dobrým vysvědčením. V posledních letech se situace začíná pomalu měnit a mám naději, že k tomu přispěje i kniha Svatý sex. Lekce, kterou se církev učí v oblasti homosexuality, je totiž lekcí, kterou potřebujeme uplatnit ještě v mnoha dalších oblastech.

Církev totiž postupně zjišťuje, že když mluvíme o homosexuálních lidech (a doplňte si sem jakoukoliv jinou skupinu lidí, kteří bývají pokládáni za příliš odlišné nebo atypické), mluvíme nejenom o „nich“, ale také „o nás“, o našich dětech, sourozencích, rodičích anebo přátelích. Osobní setkání s tématem homosexuality ve svém okolí anebo ve vlastním životě postupně křesťany vede k trpělivému, méně šablonovitému a zároveň duchovně poctivému hledání odpovědí na úrovni, kterou tato kniha dobře reprezentuje. Ukazuje, že nakonec jde o to, abychom nesli ovoce Ducha (Galatským 5:22–23), ať už se potýkáme s jakoukoli výzvou v životech našich bližních.

Závěrem chci zmínit poslední skutečnost, která mě na této knížce velmi těší. Debra Hirsch nestaví vše na vlastní zkušenosti, nepíše ve vakuu. Vstupuje do dialogu s mnoha dalšími autory, jejichž hlas nám zde prostředkuje, a tím rozšiřuje pohled i za hranice vlastního psaní. Pokud jste lidé čtiví, potkáte zde mnoho skvělých autorů, které stojí za to prostudovat. S potěšením jsem narazil na jména, která byla v průběhu let klíčová i pro moji službu a moje vlastní následování Krista. Svatý sex je tak zdrojem další podnětné četby pro každého, kdo se zabývá oblastí sexuality v kontextu víry. Skoro se mi chce říct, že je tato kniha povinnou četbou pro poradce, pastorační pracovníky i další duchovní služebníky, kteří chtějí k otázce sexuality přistupovat zodpovědně. Jakým způsobem Bůh vykupuje svatou, nalomenou lidskou sexualitu? Čtěme, modleme se, přemýšlejme a mluvme o tom s dalšími. Debra Hirsch nám k tomu poskytuje mnoho příležitostí.

 

Více o titulu:

MzNiY2Q1