obchod@biblion.cz
  • Žádné výsledky k zobrazení.
V nákupním košíku máte: 0 ks
Košík je prázdný.

Komenský prošel ohněm, ovlivnilo to jeho chápání světa. Předmluva Jana Hábla ke knize Lekce lidskosti

5.5.2023

Nová kniha komeniologa Jana Hábla sleduje Komenského život optikou pedagogického příkladu. „Komenský by z toho měl radost“, uvádí Hábl. Svůj výběr z Komenského díla doprovodil stručnými pedagogickými „lekcemi“ a zasvěceným doslovem.

Svět je komplikované místo k životu. Je plný „motanin“, „jinudostí“ a „změteností“, jak říká Komenský. Něco je špatně. Něco děláme my, lidi, něco se děje nám, lidem. Přijde nemoc, přijde nouze, přítel vás zklame, potká vás nehoda nebo se „jen“ vztah s člověkem, kterého jste kdysi milovali, stane nesnesitelným. Občas musíte přihlížet, jak někdo ubližuje někomu z vašich blízkých, a nemůžete s tím nic udělat. O politice, nespravedlnosti a intrikách ani nemluvit. Jako by celý svět byl „z kloubu vysmeknutý“ – zase Komenský. Co s tím? Žehrat, vztekat se, vzpírat se, trápit se, rezignovat, spílat osudu, nebo Bohu?

Komenský by mohl vyprávět. Mor, ztráty nejbližších, ztráty majetku, dítě bez rodičů, války, strach o život, útěky, pronásledování, požáry, zmarněná práce, nucená emigrace… Jeho život byl jednou velkou životní zkouškou. Ve které ale obstál. Jak?

Ne, že by nepochyboval nebo se netrápil – čteme- -li Truchlivého, Pres Boží, Výhost světu nebo Labyrint, čteme svědectví niterných zápasů člověka hledajícího smysl utrpení, bolesti a života vůbec. V případě Komenského nejde jen o to, jak obstát v té či oné náročné životní situaci, ale jak obstát v životě jako takovém. Víme o něm a žasneme, že tváří v tvář všem osobním ranám a ztrátám nezahořkl a nepropadl beznaději; naopak – druhé utěšoval, povzbuzoval a k tomu celý život usilovně hledal cesty jak vyvést člověka z bludiště jeho trápení, vztyčoval ukazatele správného směru a pokojných řešení problémů všech „věcí lidských“. Kde k tomu ten člověk bral sílu?

Těžko říct, kdy v Komenském vzklíčila myšlenka a touha, aby „naučil“ člověka poznat a pochopit smysl lidských útrap. Ještě jako relativně mladý vyslovil fundamenty svého životního přesvědčení mj. v Didaktikách (české a velké), později totéž řekl např. ve Vševýchově. Píše, že „vše, co jest, jest k něčemu“ nebo jinde „k nějakému užitku“, a míní to velmi filosoficky – všechno v tomto světě má své určení. Bůh to tak stvořil – věcem, lidem i všemu stvoření dal zcela určitý důvod k existenci, nic není nadarmo, bez cíle, ale ani bez prostředků k dosažení tohoto cíle. Z tohoto předpokladu Komenský vyvodil všechny své slavné didaktické principy – je-li v povaze (Komenský říkával v přirozenosti) všech věcí zakódován smysl či cíl, platí to i pro lidskou přirozenost, i člověk „jest k něčemu“, má určení, a pokud se s člověkem bude (didakticky) zacházet v souladu s tímto přirozeným určením, bude to výchova s přívlastkem „přirozená“, bude to harmonie, bude to „příjemné“, ba „rozkošné“. Odtud jeho přelomová didaktika. Ovšem zmíněný předpoklad, že „vše, co jest, jest k užitku“, jde daleko nad rámec školního vzdělávání mládeže.

„Celý život je školou,“ řekne na sklonku života v Obecné poradě o nápravě věcí lidských. A není to fráze. Co vyslovil jako mladý teoretik, prověřila životní praxe. Možná důkladněji, než by si přál. „Vše, co jest, jest k nějakému užitku.“ Když vše, tak vše. I zármutek, nemoc, bolest, utrpení…

Tato kniha nabízí Komenského autentické svědectví, jak obstál v náročných životních situacích. A nejsou to jen osudové rány jako smrt blízkých, ztráta majetku apod. Uvidíme Komenského pracovní stres, neustálá jednání se sponzory a mecenáši, ponižující doprošování až na hranici žebroty, vyčerpávající péči o rozptýlenou církev, pastorační zápasy o komunitu i jednotlivce… Už jen to by stačilo na standardní syndrom vyhoření. Komenský vyhořel několikrát, ale ani jednou psychicky. Z jeho knih, deníků, dopisů i vlastního životopisu vybírám některé „stresující situace“, kterými prošel a z nichž mnohé nejsou nepodobné těm, kterými procházíme i my dnes. Pracovní vypětí, strach o zaměstnání, nedostatek financí, obavy o zdraví, budoucnost, tlak a vliv médií… Aby tato aktuálnost byla co nejzřetelnější, je Komenského archaický jazyk v této publikaci mírně poupraven, tak aby odpovídal standardům současné češtiny. Od Komenského narození přece jen již uplynulo 430 let.

V padesáti dvou kapitolkách můžeme tedy na citacích z díla „učitele národů“ sledovat jeho životní příběh víceméně chronologicky, od nejrannějších vzpomínek z dětství až po závěr života v Amsterodamu. Co kapitola, to jeden týden v roce. A jedna lekce k promýšlení i pro nás. V závěru knihy pak předkládám stručnou interpretaci Komenského životaběhu se zvláštním zřetelem na fenomén lidství a lidskosti. Klíčem k porozumění této knížečce je Komenského příběh či příběhy jako pedagogický příklad. Jestliže „vše, co jest, jest k užitku“, otázka zní, jaký užitek mohu přijmout z Komenského svědectví. Co se můžu naučit z jeho náročných životních zkušeností? Proč tato interpretační optika? Dva důvody: první je osobní, jsem učitel, ve všem vidím impuls k učení, ve všem se učím jej vidět. Lekce, které z Komenského vyvozuji, jsou lekce skutečně osobní. Kážu sám sobě. Nechci zobecňovat. Předkládám, co jsem se z Komenského naučil já. Druhým důvodem je mé přesvědčení, že by z toho měl Komenský radost. V úvodu k Labyrintu světa vysvětluje, že uprostřed všeho bloudění a marnosti našel v psaní této knihy „pravé upokojení mysli“ a následně dodává: „nedbám, jak [zapůsobí] důvtipně, jen aby prospěšně, mně i bližním mým“. To je cílem i této knížečky.

prof. PhDr. Jan Hábl, Ph.D.

Knihu si můžete pořídit v našem e-knihkupectví:

Video

ať vám nic neuteče.

Aktuální informace z redakce do Vaší e-mailové schránky.

Obsah košíku
Celkem:
Zobrazit košík
Vrátit se k nakupování