Postní texty v Biblionu #5: klapky na očích
Rozeznat Boží hlas a zahlédnout jeho jednající ruku je pro náš duchovní život výzvou. Příběh o Marii, která nepoznává vzkříšeného Ježíše, vypráví evangelista Jan o nás všech. Naše představy a očekávání jsou jako klapky na očích a my nevidíme Bohem proměněnou skutečnost. Povědomý hlas však Marii osloví a ona spatří novou realitu.
Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala… Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on)... „Marie!“ řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
Jan 20:11,14,16
Když se Marie setkala se vzkříšeným Ježíšem, viděla ho sice na vlastní oči, ale „nevěděla, že je to on“ (verš 14). Nedivme se jí. Ježíše nepoznali ani učedníci na cestě do Emauz. Kristovo vzkříšené tělo bylo sice totéž, jako měl dříve, zároveň ale bylo zcela proměněné a dokonalé. Proto jeho přátelům nějaký čas trvalo, než ho po jeho zmrtvýchvstání poznali.
To ale zřejmě nebyl jediný důvod, proč Marie nedokázala Ježíše hned poznat. Vytvořila si totiž vlastní vysvětlení všeho, co se seběhlo: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali“ (Jan 20:13). Tato její verze událostí jí zabránila rozpoznat nejprve anděly a pak i samotného Ježíše. Ježíšovo zmrtvýchvstání nezapadalo do jejích představ o tom, co je a není možné. Tyto představy se jí staly jakoby klapkami na očích, které jí bránily vidět to, co měla přímo před nosem. Ježíš stál přímo před ní, ale ona ho prostě neviděla.
Marie v tomto příběhu reprezentuje celé lidstvo. Ve Skutcích 13:27 čteme: „Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.“ Ten verš nechce říct, že by snad obyvatelé Jeruzaléma byli nějak obzvlášť duchovně slepí a že kdyby Ježíš přišel do Říma nebo kamkoli jinam, místní by v něm Božího Syna a Spasitele ihned poznali. Kdepak, stejný problém máme úplně všichni.
„Nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí,“ konstatuje apoštol Pavel (Římanům 3:11). Nemyslí tím ale, že by nikdo netoužil po duchovních věcech, po transcendenci či spiritualitě. Chce říci, že žádný člověk nehledá pravého Boha. Všichni máme duchovní potřeby, naše srdce si ale přeje takového Boha, který by odpovídal našim představám. Chceme Boha, který by se dal ovládat; Boha, který by nenabourával náš obraz o sobě samých ani naše další názory. Ať už Marie v tu chvíli měla jakoukoli představu o Ježíši, postava stojící před ní do ní nezapadala. Bible je ale v tomhle bodě jednoznačná: Bůh do lidských kategorií a představ o něm nezapadá nikdy.
Kdyby Bůh jen čekal na náš první krok, neměli bychom žádnou naději, že ho někdy poznáme. Kdyby jen postával stranou, netrpělivě přešlapoval a čekal, až nám dojde, kým je a kde je, byli bychom navždycky ztraceni. Nikdy bychom k Bohu sami nepřišli, kdyby nás nejprve neoslovil, každého naším jménem.
V postním období vám každé pondělí přinášíme inspirativní texty pečlivě vybrané z našich titulů. Prožijte přípravy na největší křesťanský svátek v sebereflexi a soustředěné citlivosti na témata bolesti a smrti, ale i radosti a vzkříšení. Vaše nakladatelství Biblion