Jiří Langer

Úryvek z Českožidovských modliteb (Biblion, 2022):

Jedna osobnost šla zcela proti proudu a vydala se hledat duchovní obrození přímo do centra „nejzpátečnější“ ortodoxie. Autor, v hebrejském kontextu uváděný s přidaným hebrejským jménem jakožto Jiří Mordechaj Langer (1894–1943), pocházel z židovské rodiny už zcela sekularizované. Právě bratr František Langer, spisovatel v čase první republiky nekonečněkrát známější, však poskytl základní informaci o cestě Jiřího Langera za ortodoxií – zprávu jistě subjektivní, ale usilující porozumět – ve vzpomínkovém textu Můj bratr Jiří. Ten vyšel v Židovské ročence 1959/1960 a poté začal být od roku 1965 připojován k vydáním stěžejního díla Jiřího Langera Devět bran.

Jiří Langer se podle tohoto „kanonického vyprávění“ ještě jako pražský středoškolák společně se spolužákem Alfredem Fuchsem (pozdějším konvertitou ke katolicismu) nadchl pro ortodoxní judaismus a roku 1913 odjel do Haliče mezi chasidské Židy. Chasidská zkušenost se po návratu stala základem jeho duchovního světa i hlavním tématem jeho literárního díla. Studie o nich publikoval během třicátých let paralelně v Kalendáři českožidovském i v Židovském kalendáři, roku 1937 pak vyšlo knižně Devět bran. V Devíti branách vyvstal před užaslým a většinou nechápajícím českým čtenářem fascinující, imaginativní a přitom až do druhé světové války zcela reálný svět východoevropských chasidů a jejich světců „cadiků“, jejich extatické zbožnosti, jejich zázraků, jejich vyjadřování duchovní zkušenosti za pomoci provokativně paradoxních výroků a úkonů a ovšem za pomoci humoru. Jestliže je v Olbrachtově líčení světa ortodoxních Židů přítomno napětí díky vyvažování zaujetí a skepse – v Langerově líčení není tohoto skeptického odstupu. Svět chasidů je líčen jakoby „zevnitř“, očima člověka, který se sám pokouší jako chasid žít.

Avšak Langerovo ztotožnění s chasidskou zbožností není tak docela prosté. I ono je určitou stylizací. I v Devíti branách rozpozná čtenář nepovrchní ono občasné autorské pomrkávání „ano, tváříme se, že tomu věříme doslova a do písmene“...