obchod@biblion.cz
  • Žádné výsledky k zobrazení.
V nákupním košíku máte: 0 ks
Košík je prázdný.

Jiří Orten

Jiří Orten

Úryvek z Českožidovských modliteb (Biblion, 2022):

Jak se meziválečná Evropa rok za rokem a zemi za zemí barvila do hněda, zase přibývalo židovské úzkosti – i židovských modliteb. V české literatuře se obojí projevilo zvláště silně po okupaci, přesněji v její první fázi, v letech 1939–1941, kdy se autorům židovského původu ještě zcela neuzavřely publikační možnosti, byť byly limitovány používáním pseudonymů a doprovázeny rizikem – a kdy současně probíhala další velká vlna „spirituální poezie“, a to nejen té katolické. Tehdy nejmladší generace, tvořící pod heslem „poezie nahého člověka“ a řazená zpětně do kontextu existencialismu, se roku 1940 prezentovala Jarním almanachem básnickým (1940) – a v něm byli pod pseudonymy skryti hned čtyři Židé: Hanuš Bonn, František Schulmann, Josef Lederer a ten, kdo byl postupně rozpoznán coby talent největší: Jiří Orten (1919–1941).

Největší talent – a největší básnický modlitebník. Kritik Václav Černý, který k almanachu napsal předmluvu a psal o Ortenovi za války i po válce, podal výklad jeho „teologie“ ve Druhém sešitě o existencialismu (1948, vyšel až 1992): „Ontologický význam úzkosti vyplývá u Ortena jasně též z toho, že cítil samu existenci Boží vsazenu na drama úzkosti: kladl Bohu za povinnost učinit dílo stvoření srozumitelným, chtěl vysvětlení a odpověď. (…) Kdesi v pozadí vztahu k Stvořiteli, takto položeného, tmí se představa, že svět byl stvořen pouze za krutou hříčku svého Pána.“ Černého rozbor pak končí soudem: „Není pro mne pochyb o ideální krajnosti, k níž tíhl: je jí světec bez Boha.“

Černý ovšem vykládá Ortena v duchu poválečného, zvláště francouzského existencialismu, v němž se religiozita jeví jen jako povrch kryjící jiné hlubiny a určený k odkrytí a k odhození. Leč, Černý jednak neznal Ortenovy deníky (vydané později, péčí Marie Rút Křížkové, pod názvy Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha), které skýtají obraz komplexnější; a jednak nedocenil význam jisté specificky židovské duchovní tradice v Ortenově díle: V doslovu k edici básnických deníků, nazvaném Nebudu dobrá píšťalka!, připomíná básníkův bratr Ota Ornest, že neustálý spor s Bohem v Ortenových básních, z něhož Václav Černý vyvodil svou vizi „světce bez Boha“, je ve skutečnosti typickým rysem starozákonní a vůbec židovské zbožnosti. Spor s Bohem vedou Abrahám, Mojžíš, Job i proroci – a nepřestávají proto být muži věřícími....

Knihy

ať vám nic neuteče.

Aktuální informace z redakce do Vaší e-mailové schránky.

Obsah košíku
Celkem:
Zobrazit košík
Vrátit se k nakupování