O Bohu a pelikánech – jak moc potřebujeme teologii úcty k životu
Na domácí půdě sice feministická i ekologická témata rezonují čím dál více, ale česká teologická scéna jimi zatím – až na ojedinělé hlasy – příliš zasažena není. Mnohdy se zdá, že pokud k těmto oblastem křesťanská komunita nepojímá otevřené nepřátelství, nebo alespoň nevrlou podezíravost, jako by existovaly jaksi odděleně a do osobní spirituality člověka neměly šanci zasáhnout. Současná teologie, která by aktivně navazovala na západní myšlení o Bohu posledních třiceti let, je stále v podstatě neviditelná. V Biblionu do tohoto vakua vstupujeme s první knihou amerického filozofa a teologa Jaye B. McDaniela v překladu Jana Zámečníka a Petra Macka z Evangelické teologické fakulty UK.
O Bohu a pelikánech: Teologie úcty k životu je pozoruhodným dílem zakotveným v oborech jako je environmentální etika a filozofie nebo tradice procesuálního myšlení. Roli ústředního symbolu zde hraje souboj o přežití mezi dvěma pelikáními mláďaty, z nichž jedno je vždy odsouzené ke smrti, zatímco druhé se prokáže silou k životu. Pelikán coby christologická metafora mateřské sebeoběti vstupuje do znepokojivého napětí s přítomností utrpení ptáčete. Copak se nějaký tvor má z Boží vůle vylíhnout jen proto, aby záhy zemřel bez možnosti naplnit svou existenci? Copak není Bůh ten, kdo si přeje naplnění, šalóm, pro každou část svého stvoření? McDaniel si klade otázky, jak usouvztažnit s křesťanskou představou Boha skutečnost evolučního násilí, utrpení mimolidského světa, který tak snadno opomíjíme. V jakém světě se vlastně nalézáme, jaká je povaha jeho porušení? Jaké možnosti má vůči tomuto světu Bůh, který touží po obnově? Jaké možnosti máme my?
Autor své čtenáře vede k vnímání světa jako světa skutečně živoucího, plného duše, který vnímá bolest a strádání a usiluje o blaženost. Tento svět má hodnotu sám o sobě a v něm i všichni maličcí a ohrožení, o které máme citlivě a s úctou pečovat. Proto biocentrismus, perspektiva, která je zaměřená na život a směřuje k němu. McDaniel vytváří alternativu jak k představám antropocentrickým, tak mechanistickým, které ve svých důsledcích vedou k násilí a bezohlednému vykořisťování, jakého jsme denně svědky.
Poukazuje nejen na takové polohy křesťanství, které podněcují onu úctu k životu, ale důkladně se věnuje také možnostem, které nabízí buddhistická perspektiva. Tato hlediska zaštiťuje vizí postpatriarchálního křesťanství, čímž se pozornost částečně obrací zpět k člověku, respektive ke všem utlačovaným. Tradice feministické teologie zde plní úlohu stabilního a bohatého zdroje, z nějž McDaniel čerpá. Je zjevné, že pokud má z naší víry vyplývat také starostlivá péče o chudé, trpící, ohrožené a utlačované, cíle feministické i ekologické jsou jen stěží oddělitelné.
McDaniel zdůrazňuje, že potřebujeme změnu. Potřebujeme se odvrátit od sebestřednosti směrem k empatii a zájmu o druhé, potřebujeme se vzdát prospěchářství, potřebujeme i ty nejmenší – třeba laboratorní zvířata! – vidět jako tvory zasluhující úctu, potřebujeme změnit představy, kterým jsme – většinou podvědomě – přitakali. Svět není složitý stroj, zvíře není otrok, maskulinita není k tomu, aby tvrdě ovládala. I proto je v knize tradiční uvažování o Bohu jako muži nebo otci doplňováno metaforou ženy, matky.
Kniha je doplněna o doslov Jana Zámečníka, který přibližuje McDanielovo dosavadní dílo i jeho kontext tak, aby se každý, koho tyto teologické důrazy zaujmou, mohl zorientovat v existující (ač zpravidla dosud nepřeložené) literatuře. Doufáme, že se tato kniha stane oporou i radostným podnětem k lásce – pro každého, kdo hledá, jak se z pozice víry vztáhnout k trpícímu světu.